Praškové lakování jako konečná úprava povrchu 

Při procesu elektrostatického nanášení prášku se mezi práškem a lakovaným materiálem vytvoří elektrické pole. Stlačeným vzduchem hnaný a na vyústění elektricky nabitý prášek je - kvůli rozdílné polaritě tohoto prášku a zpracovávaného materiálu - přitahován k povrchu tohoto materiálu. Přitom jsou - kromě přímo dostupného povrchu - zasaženy a nalakovány také zadní partie a zadní strana.
Díky svému náboji se prášek pevně přilne k povrchu a během následujícího tepelného zpracování se roztaví a speče do celistvé vrstvy. K tomu dochází při teplotě 160 až max. 200 ° C, přičemž teplota předmětu a doba zpracování značně závisí na typu pojiva. Po ochlazení je výsledkem dobře přilnutá, rovnoměrná a trvanlivá ochranná vrstva.

 

Výhody práškového lakování

  • lakovaná vrstva je odolná vůči nárazům např. štěrku, kamení apod.
  • dobrá odolnost proti poškrábání
  • vynikající vnější trvanlivost
  • vysoká chemická odolnost
  • šetrnost vůči životnímu prostředí

 

Tryskání

Tryskáním rozumíme čištění povrchů pískem jako brusným prostředkem, který se spolu se stlačeným vzduchem vypouští vysokou rychlostí tryskou na čištěný objekt.

Maximální životnosti nátěru však lze dosáhnout jen tehdy, pokud byl povrch správně připraven pomocí otryskání. Jestliže nebyly beze zbytku odstraněny všechny usazeniny – povlak po válcování, náletová rez nebo hlubší zrezivělé vrstvy, zbytky barev apod., nemá smysl používat lepší nátěrové hmoty, protože proces koroze pokračuje pod vrstvou barvy a ničí její podklad.

Příprava povrchu tryskáním je při řádném technologickém postupu na druhé straně nejhospodárnější metodou pro dosažení potřebného podkladu pro následující nátěry.